V prvním článku věnovaném zeleným potravinám z pohledu ájurvédy se zaměříme na vysvětlení toho, co ájurvéda je a jakým způsobem pracuje s rostlinami a jejich účinky v těle. Ukážeme si, proč nelze potraviny jen tak jednoduše dělit na ochlazující, neutrální či zahřívající a jaké souvislosti je dobré brát v úvahu.
CO JE ÁJURVÉDA
Je to komplexní systém medicíny starý několik tisíc let, který vznikl na území dnešní Indie, ale není to indická medicína. Ájurvéda je univerzální systém založený na komplexním pochopení přírodních zákonů a jejich individuálních projevů v našem životě. Pochopení zákonitostí, rozpoznání jejich individuální kombinace v nás a umění jejich aplikace v každodenním praktickém životě jsou základem ájurvédy.
Když pochopíme, kdo jsme, získáme nástroje k neustálému obnovování naší rovnováhy. A právě v rovnováze spočívá trvale udržitelné zdraví.
ZELENÉ POTRAVINY V ÁJURVÉDĚ
Dostalo se mi vzácné příležitosti seznámit vás s ájurvédským pohledem na zelené potraviny. Přiznám se, že jsem sama po dlouhou dobu neměla jasno v tom, kam a jak je s ohledem na ájurvédu zahrnout do svého života. Je to složitá věda s mnoha pravidly a zákony. Nepřekvapivě mi to došlo až v indické nemocnici.
Indická lékařka nám během výuky poskytla svůj pohled z pozice člověka, který na vlastní oči vidí, co se ve světě alternativní medicíny děje. Vyjádřila své vážné obavy a snažila se nás inspirovat k jinému myšlení. Nejprve nám doporučila, abychom se nefixovali na indické byliny.
Ájurvéda je typická svým celostním přístupem k člověku a vnímáním důležitosti biorytmů přírody.
Ájurvéda se sice stává velmi moderní, ale nepochopením jejích principů se nevhodně nadužívá pro byznys, což nesmírně vyčerpává indickou půdu. Byliny se nadměrným pěstováním a zpracováním ve velkém měřítku pro celý svět dostávají na seznam ohrožených druhů bez jakéhokoli pocitu odpovědnosti k půdě a ekologii. Druhou důležitou částí jejích úvah bylo možné řešení, jak si uvědomit, že v ájurvédě může vše být lékem, ale i jedem. Záleží jen na našich znalostech a způsobu, jakým je přijímáme. Velmi důrazně nám kladla na srdce, abychom si uvědomovali účinky našich bylin a uplatňovali ájurvédskou optiku při jejich užívání. Tedy abychom dbali na přírodní zákony a jejich projevy v bylinách.
A já jsem měla jasno. První, co mě napadlo, bylo, s jakou láskou Green Ways pečuje o půdu a přírodu v místech, kde pěstuje ječmen i chlorellu. Napadlo mě i to, že ječmen tu máme už stovky let přímo pod nohama. A přestože chlorellu ne, i ta je díky díky Green Ways pěstována s odpovědností k půdě a ekologii.
A nyní je třeba „jen“ uplatnit jiný pohled na to, jak mohou být zelené potraviny užitečné pro naše zdraví a jak k nim přistupovat možná trochu jinak.
Chlorella není v původních ájurvédských textech zmíněna, v ájurvédském systému pro léčebné účely neexistovala.
Ječmen se v ájurvédě používá a je zmiňován v několika podobách, a to i v původních textech. Využívá se celá rostlina: šťáva, sušená rostlina připravená velmi specifickým způsobem na aktivní popel i semena. Ječmen patří mezi čtyři nejposvátnější obiloviny, a to právě pro svou výživovou hodnotu. Je součástí náboženských obřadů, při nichž se děkuje bohům za dary života.
Principy ájurvédy lze aplikovat také na rostliny, které se v Indii tradičně nevyužívají. Roli vždy hraje i to, s jakou péčí a respektem ke krajině je daná rostlina pěstována a zpracovávána.
PRINCIPY ÁJURVÉDSKÉ FARMAKOLOGIE
Ájurvédská farmakologie je komplexní a rozsáhlá věda – popisuje více než 2 500 rostlin. Jedná se o nejpodrobnější bylinné vademecum na světě. Studuje se na univerzitách stejně jako farmacie u nás. Její principy se však velmi liší od našeho naučeného způsobu chápání.
Ájurvédská farmakologie pracuje s chladivým nebo zahřívacím účinkem na několika úrovních trávení a dále také jako s účinkem, který substance (látka) vytvoří v těle poté, co byla strávena tkáněmi a buňkami.
Ječmen patří pro svou nutriční hodnotu mezi 4 nejposvátnější obilniny a je v ájurvédě bohatě využíván.
ZAČÍNÁ TO CHUTĚMI
Je nesmírně důležité vnímat chuť jídla, bylinek a poznávat chutě života. „Rasa“ je sanskrtský výraz pro chuť, který však má i mnoho dalších významů – zážitek, nadšení, šťáva, plazma (jako tkáň) nebo esence. Tyto různé významy ukazují, jak je chuť důležitá. Rasa je velmi konkrétním způsobem samou podstatou života a ovlivňuje doslova každý jeho aspekt od fyziologie a struktury těla až po stav naší mysli a vědomí.
Ájurvéda považuje rasu/chuť za důležitý terapeutický nástroj, který určuje nejen to, jak vnímáme jídlo, ale také to, jak nám chutná samotný život. Chuť je považována za kriticky důležitou při určování účinku, jaký budou mít potraviny, koření, byliny nebo životní zkušenosti na náš stav rovnováhy těla, mysli i ducha. Ájurvéda rozeznává šest chutí a každá z nich hraje důležitou roli v naší fyziologii, zdraví a pocitu pohody. Tyto chutě jsou sladká, slaná, kyselá, pálivá, hořká a svíravá, respektive trpká. Ty se vzájemně kombinují nesčetnými způsoby, aby vytvořily úžasnou rozmanitost chutí, s nimiž se v životě setkáváme.
Jazyk je fascinující orgán schopný dobře rozpoznat 6 základních chutí, se kterými se v ájurvédě pracuje: sladkou, slanou, kyselou, pálivou, hořkou a trpkou.
Slovo ájurvéda se překládá jako věda o životě nebo umění žít. Je to věda a zároveň nádherné umění o dlouhověkosti. V této tisíciletími prověřené praxi jsou jídlo a denní a sezónní biorytmy lékem na udržení celoživotního zdraví těla, mysli a ducha.
Dokonce i stejná látka může mít různou chuť v závislosti na tom, kde a jak je pěstována, kdy je sklizena, jak je konzervována nebo skladována, zda a jak je vařena nebo zpracována, zda je čerstvá nebo stará. Všichni to poznáme na chuti našeho ječmene a chlorelly právě díky jedinečnosti způsobu jejich pěstování a zpracování. Každá šarže může chutnat trochu jinak v závislosti na aktuálních přírodních podmínkách.
Chuť proto může být skvělým vodítkem nejen v tom, co přijímáme, ale také informací o fyzikálních a energetických vlastnostech a kvalitách, které s danou látkou přijímáme. Chuť je v mnoha ohledech velmi fyzickým ztělesněním zážitku – zážitku z objektivně existujících chutí jednotlivých látek a zároveň našeho subjektivního prožívání individuálních chutí.
Ájurvéda nás učí, jak je důležité rozpoznávat, ocenit a vychutnat si každou z chutí, s nimiž se každodenně setkáváme. Jen tak dokážeme využít jejich potenciál ovlivnění našeho tělesného i mentálního zdraví.
Prožitek a procítění každé chuti nám pomáhá pochopit je, vytvořit si ke každé z nich vztah a začít měnit své návyky podle toho, co nás chutě učí o našem těle. V životě potřebujeme všechny chutě. Různí lidé v různém poměru přesně podle individuální „nátury“, různě podle ročních období, která mimochodem mají také své chutě (jaro je vzhledem k záplavě zelených bylin většinou hořké, léto pálivé, podzim sladký, zima štiplavá), různě v různých obdobích života (někdy je život sladký, ale někdy je také trpký nebo nám zhořkne na jazyku, někdy nás pálí).
Jak vidíme, chutě zdaleka nejsou jen to, co cítíme na jazyku. Každá z chutí má svůj fyziologický, mentální, emocionální a energetický účinek na organismus, má své přínosy i potenciální rizika při nevhodném používání.
OCHLAZUJÍCÍ A ZAHŘÍVAJÍCÍ ÚČINKY
Sladká, hořká a svíravá chuť mají ochlazující účinek v trávicím procesu zažívacího traktu, ochlazují mysl a emoce. Slaná, kyselá a pálivá chuť mají zahřívací účinek v trávicím procesu zažívacího traktu, zahřívají a rozrušují mysl a vzbuzují horké emoce. Jejich různé kombinace a koncentrace v potravinách, bylinách a látkách tvoří rozsáhlý biochemický komplex zahřívání a ochlazování v různých fázích trávicího procesu.
Uveďme si několik praktických příkladů pro pochopení. Existují byliny a látky, kde dominuje jedna chuť. Například sůl je nositel pouze slané chuti, černý pepř pálivé chuti, citron kyselé chuti, med chuti sladké, trnka chuti svíravé a pelyněk chuti hořké.
Zároveň má každá chuť svoji škálu, intenzitu. Jinak pálí čerstvý zázvor, jinak zázvor sušený, úplně jinak jalapeňo chilli paprička a ještě výrazně jinak kardamom. Velmi odlišnou sladkost má čerstvě uvařená rýže, med či hroznové víno. Jinou hořkost má pelyněk, jinou kořen pampelišku, jinou ječmen. Proto má i ochlazující a zahřívací účinek bylin obrovskou škálu: od extrémně ochlazujících přes neutrální až po extrémně zahřívající.
Potud je to poměrně lehké. Ovšem celkový obraz je komplikovanější. Jedna bylina je často nositelkou více chutí, ne jen jedné. Vezměme si například fenykl, který má sladkou, pálivou a hořkou chuť. Je tedy zahřívající, nebo ochlazující? No, uvidíme.
ÚČINKY SLOŽEK STRAVY V PROCESU TRÁVENÍ
Poté, co jsme něco vložili do úst, poté, co jsme pocítili chuť, se objevují další důležité procesy, které se opět dělí na ochlazovací a zahřívací.
Ájurvéda zná 3 základní energie neboli funkční principy, které se nacházejí v lidském těle i ve všech ostatních strukturách.
- Rasa (chuť)– Tu už známe. Je to vnímání jednoduché chuti či různých chuťových kombinací, které díky slinám a enzymům cítíme v ústech na jazyku.
- Každá chuť má přímý vliv na základní energetické systémy těla (váta, pitta, kapha)– může je harmonizovat, ale i zhoršovat. Může tedy jak zvyšovat, tak snižovat hladinu chladu a tepla v těle.
- Následuje vírya– energetická síla. To je to, jak se látka svým složením energeticky a chemicky zapojuje do procesu trávení. Může se při trávení zahřívat, takže při trávení vytváří teplo, nebo ochlazovat, což znamená, že v procesu chemických reakcí zase teplo spotřebovává. Velmi zjednodušeně lze říci, že touto formou můžeme regulovat sílu trávení, pokud známe energetickou sílu jednotlivých bylin nebo potravin. Někdy je třeba ji posílit, ale někdy je třeba ji zmírnit.
- Po této fázi následuje něco, co ájurvéda nazývá vipáka(potrávicí účinek). Je to biochemický účinek, který látka zanechá v těle poté, co je strávena v trávicím traktu a dostane se do těla, čímž ovlivní kvalitu a množství tkání a odpadních látek. Tento účinek může být sladký, tedy chladivý a anabolický. Může být kyselý, tedy mírně zahřívající, a může být prostředkem podporujícím sílu trávení, a tím i stavbu tkání, stejně jako prostředkem s mírně redukčními účinky na tkáně a podporujícím tvorbu odpadních látek. A ještě může být pálivý a mít tak v těle výrazně redukční účinky.
- Nesmírně fascinující a pro nás těžko uchopitelný je v celém komplexu účinků látek na organismus koncept prabhávy. Je to označení pro specifický, dynamický účinek byliny/látky, který je logicky nevysvětlitelný a je prostě celý úplně jiný, i když by logicky podle biochemické a energetické skladby látky neměl být. Vezměme si jako příklad opět náš výše zmíněný fenykl. Jeho prabháva spočívá v tom, že zvyšuje tvorbu zdravého, lehce stravitelného mateřského mléka, přestože neobsahuje žádné zvláštní složení látek, které by ho k tomu předurčovaly. Nebo tu máme rostlinu jménem kutki, která je nejhořčejší bylinou na světě, a tudíž by pro svou mimořádnou hořkost měla silně ochlazovat. Ve svém potrávicím účinku však naopak silně zahřívá, a to natolik, že tato vlastnost převáží i nad ochlazujícím účinkem v procesu trávení.
- Všechny látky a každá chuť mají guny (biochemicko-fyzikální vlastnosti), s nimiž vstupují do těla a ovlivňují procesy v něm tím, že ovlivňují stupeň a kvalitu energetických systémů těla (vátu, pittu, kaphu), a tím přispívají k teplu nebo chladu v těle.
- Každá chuť a každá látka jakožto její nositel má afinitu k určitému orgánu nebo tkáni. Například zelený ječmen má afinitu ke krevní tkáni nebo chlorella ke střevnímu mikrobiomu.
- Každá chuť vyvolá specifický směr pohybu v těle. Sladká například pohyb klesající a uzemňující. Pálivá aktivuje směr nahoru, dává pocit lehkosti a aktivuje plíce.
- A na závěr, každá chuť je nositelem emocionálního účinku a ten je nepřekvapivě ochlazující nebo zahřívající.
Jak vidíte, konzumací různých potravin, bylin, koření a látek se v těle spouští obrovský komplex nekonečných dynamických biochemických a energetických procesů, které v jednom okamžiku zároveň ochlazují i zahřívají. A my neustále potřebujeme kombinaci obou a hledáme jejich rovnováhu.
Kombinace všech těchto faktorů vytváří širokou škálu reakcí a vzhledem k jedinečnosti naší individuální „nátury“ a našich reakcí na to, co jíme, vidíme u různých lidí různé reakce. A přestože je každá látka jedinečná, každá ze šesti chutí má mírně předvídatelný účinek.
Příklad: kuřecí řízek s rýží
Rýže je potravina, která chutná sladce, spotřebovává energii na trávení, a tím ochlazuje, a ve výsledku tak má při trávení sladký metabolický účinek – je tedy anabolická a ochlazující. Kuřecí řízek má jakožto maso sladkou a svíravou chuť, při trávení vytváří teplo, je tedy zahřívající a ve výsledku má po trávení sladký, ochlazující a anabolický účinek.
Je to běžné jídlo, které známe, ale jeho energetický účinek na trávení je složitý a komplexní. Zároveň se jedná o kombinaci ochlazování a zahřívání na jednom talíři. Jíme ho i v zimě a vůbec se jeho chladivého účinku nebojíme.
V příštím díle působení ječmene a chlorelly v těle pohledem ájurvédské farmakologie rozebereme detailněji.
V západní medicíně také zkoumáme vliv stravy na uvolnění látek ovlivňujících činnost nervového systému a naše emoce. Rovněž zkoumáme vliv emocí a stresu na fyzické procesy v buňkách. Ájurvéda pak v praxi systematicky pracuje s propojením konkrétních chutí a emocí.
PROČ MŮŽEME JÍST JEČMEN A CHLORELLU I V ZIMĚ
Často vídáme ne příliš šťastnou snahu rozdělovat potraviny jednoduše na zahřívající, neutrální a ochlazující. S tím souvisí i informační šum, že „zelené potraviny ochlazují a nesmí se tak jíst v zimě“. Na začátku stálo tušení, že to bude komplikované. Myslím a doufám, že už vnímáte, že to s chladivým účinkem ječmene a chlorelly bude o dost, o dost složitější.
Zkrátka: ani ječmen, ani chlorella nejsou jednoduché potraviny s jedním výrazným efektem. Jsou nesmírně komplexní a nelze je zařadit mezi ochlazující, ale ani zahřívající potraviny. Ve svém důsledku jsou to potraviny harmonizační, přinášejí tělu různé kvality a působí různě v jednotlivých úrovních organismu.
Můžete si je tedy s klidným srdcem a s radostí dopřát i v chladných měsících roku.
Ječmen a chlorella nejsou podle ájurvédské farmakologie ochlazující potraviny a organismu velmi prospívají i v zimních měsících.